Jdi na obsah Jdi na menu
 

Dotazy a odpovědi 2.2013-11.2013

22. 11. 2013

Dotaz č.20 24.2.2013
Štěpán Č.

Obracím se na Vás s dotazem, zda byste mi nepomohl s pátráním po místě
pohřbení sovětského zajatce, který zemřel v táboře Stalag IV C v
dnešním Dubí. Obrátili se na mne kolegové z ruského portálu Gistory.ru
(zabývají se z velké části tématu druhé světové války) s prosbou o
pomoc při pátrání jisté Natalii Panfilově (její e-mail přikládám). O
tématu téměř nic nevím a při prvotní rešerši internetu jsem narazil na
Vaše skvělé stránky. Snad budete mít nějaké bližší informace.

Zde je podrobný popis případu: paní Panfilova pátrá po místu pohřbení
svého prastrýce, který se jmenoval Stepan Schkolnyj (Степан Школьный),
Rus, narozen 29. 7. 1912, hodnost vojín, padl do německého zajetí 18.
7. 1941 u města Nevel, byl deportován do zajateckého tábora Stalag IV
B s táborovým číslem 216822. Dne 29. 9. 1943 byl převeden do tábora
Stalag IV C do pracovního komanda Seestadt, kde 14. 2. 1944 zemřel.
Jako místo pohřbení je prý uváděno jakési Čausy - to je ale město v
Bělorusku, takže není moc pravděpodobné, že by byl pohřben právě tam.

Nenapadá Vás, jakým způsobem vypátrat o místě pohřbení pana Školného
něco bližšího? Na webu máte informaci o pěti Rusech pohřbených v obci
Světec - nemohl by být jedním z nich právě on?

Moc Vám děkuji za případnou odpověď či radu, kam se dál obrátit.
Odpověď:
Obávám se, že vám nebudu moci pomocí více než s následující informaci.
Sovětští zajatci byli ponejvíce pohřbíváni v hromadných hrobech. Po válce byla
velká část hrobů exhumována. Kam byla exhumovaná těla přenesena mě není
známo. Velká část zemřelých Rusů byla rovněž zpopelněna v nespočtu
krematorií (Most, Ústí...). Záznamy o ruských zajateckých hřbitovech na mých
stránkách jsou z roku 1945-46, tedy před provedením exhumace. Vím pouze o
několika manších lesních hřbitovech na východě Čech (zajatci z Stalag
VIIIB).
Dotaz č.21 5.3.2013
Milan Š.

Obracím se na Vás a prosbou o pomoc. Hledám místo zajetí mého pradědy Josefa Šefčíka (Ševčíka), nar. 11-1-1900 v Mutěnicích, okr. Hodonín.
Zjistil jsem v oddací matrice v Mutěnicích, že je uveden, jako navrátivší se zajatec. Oddán byl až 26.11.1923. Vzal si Zuzannu Gojdovou z Michalovce SK. Je možné, že se vracel z východu Slovenska/Ruska do Mutěnic. Jeho děvče/žena ho přišla hledat do Mutěnic s již narozeným synem/dědou Janem 31.1.1923 v Košicích.
Nechal jsem hledat kmenovou kartu v ÚVA v Praze, ale bez výsledků. Přikládám dopis v příloze. Je tam uvedena možná cesta k nalezení, ale nevím jak hledat.
Dotaz č.22 7.3.2013
Zdeňěk CH.

na vašem webu na http://www.evzi.estranky.cz/clanky/mista-zajeti-a-internace-1939-1954/kaznice--veznice--koncentracni--prevychovne--internacni-tabory-a-tabory-pro-nucene-nasazene-zahranicni-delniky-1933-1945/zidovske-pracovni-tabory-a-koncentracni-tabory.html
uvádíte:

"Tábor se nacházel 1km od obce Hamry v lese. Židé pomáhali při zalesňování. V táboře umístěny celé židovské rodiny z Prostějova. V táboře clekem umístěno 206 židů, z toho 118 mužů, 8 mužů mladistvých 16-18let, 69 žen dospělých a 21 mladistvých 16-18let. Tábor fungoval od 13.4.1942 do 13.6.1942"

Odkud pochází tato informace ?

Kolega totiž našel v knize Tábory utrpení a smrti z roku 1969 něco podobného (připojuji sken).

Jenomže ve skutečnosti to asi bylo trochu komplikovanější:
• popisu (1 km severozápadně od obce hamry) odpovídá bod 1 na mapě; tomuto místu se říká "U lágru", dodnes jsou zde patrné základy baráku o rozměrech cca 41x12 metrů (+ základy dalších menších budov); v r. 1946 budovy již nestály, na leteckém snímku jsou vidět jen základy
• máme svědectví pamětníka o židovském táboře v místě 2; prý tam byla lesní školka, kde pracovali, a on tam dokonce jednou nesl nějakému svému příbuznému za války jídlo
• v místě 3 byl barák identických rozměrů jako v místě 1; barák byl umístěn bezprostředně u původní předválečné československé protitankové střelnice, která byla využívána i Němci za války (střelnice se rozkládala JJZ od baráku); v r. 1946 barák ještě stál, v padesátých letech zde údajně byli internováni kněží...
Odpověď:
informace pochází z dotazníkové akce ministerstva vnitra z roku 1946. Jedná se o záznamy, na základě kterých vznikla vámi jmenovaná kniha.
V současné době rozšiřuji fotoarchiv a rád bych přidal rovněž fotografii dosud existujících základů baráků. Nemáte náhodou takové fotografie? Velmi by mě pomohly v mé činnosti.

Dotaz č.23 12.3.2013
Jindra S.

při pátrání po životě mého pradědečka, jsem se dostala na Vaše stránky na kterých jsem se dozvěděla mnoho zajímavého.

O mém pradědečkovi Antonínu T. * 1872 vím, že byl hodností šikovatel,
dne 3.9.1914 byl přidělen k c.k. praporu č.51/I,
dle vojenské karty z ústředního vojenského archivu jsem se dozvěděla následující,
od 9.11.1914 pohřešován,
válečný zajatec v Srbsku č.140/40 z 12.3.1915.

V rodinném archivu máme vypsaný jeho úmrtní list a to:
padl 12.3.1915 v Bitolje - Srbsku

Nerada Vás obtěžuji, ale můžete mi prosím poradit, kde bych mohla vypátrat něco o jeho posledních měsících života, v jakém zajateckém táboře byl, případně jestli existuje nějaký hromadný hrob, případně památník těchto vojáků ?

Ráda bych jednou chtěla osobně navštívit místo jeho posledního odpočinku...

Ve svém emailu přikládám fotografii mého pradědečka a fotografii na které je zřejmě také můj pradědeček (nacházela se mezi fotografiemi mé babičky,) vedle muže v tmavé uniformě vlevo.
Odpověď:
Obávám se, že pro vás nebudu mít pozitivní odpověď.
Váš pradědeček jistě prošel bezprostředně po svém zajetí táborem v Nischských kasárnách. Část zajatců byla následně poslána přímo na místa pracovního nasazení, část do jiných kmenových táborů. Podmínky v těchto táborech byly špatné. Řádil především tyfus. Mrtví byli jednoduše pohřbíváni do masových hrobů nedaleko táborů. Z táborů ani hřbitovů nezůstalo nic.
Přes to bych však doporučil obrátit se na mezinárodní červený kříž v Ženevě. Nedávám tomu však velkou naději. Informace ze Srbska jsou spíše všeobecného rázu.
Dotaz č.24 18.3.2013
Libor S.

Dobrý den, v příloze Vám posílám foto ruských zajatců v 1. světové válce zařazených na práci na statcích při obci Rakvice( popř. Trkmanský dvůr) na Břeclavsku třeba se vám bude hodit do galerie.
A mám s tím spojenou jednu velkou prosbu , na té fotce je asi můj předek akorát neznám jeho jméno a příjmení , ale moje mamka je přesvědčena že když uslyší některé jména těchto zajatců , určitě si vybaví to správné( měl by to být její děda). Je možné prosím zjistit nějaká jména takto nasazených vojáků ?
Je pár věcí co se o něm traduje a jedna z nich je že , měli být popraveni ještě než z Břeclavi opustili nádraží , existuje o tomto incidentu nějaká zpráva nebo je to pouze (jak se domnívám) fáma ?
Procházel jsem vaše stránky a je neuvěřitelné jaké informace jste museli zpracovat a s tím spojené haldy práce - respekt.
Budu Vám velmi vděčný za jakékoliv info , které mě může posunout dál.

Odpověď:
Obavám se, že vám v pátrání mnoho nepomohu. Během bádání v archivech jsem nalezl sice mnoho zajímavých informací. Nikoliv však jmenné seznamy zajatců na jednotlivých pracovních komandech.
Stran pátrání dle křestního jména a lokality mám vlastní negativní zkušenost.
Před lety jsem se pokoušel na základě křestního jména dohledat jednoho britského zajatce který byl přidělen do Králík v letech 43-45. Bohužel skrze mezinárodní komisi červeného kříže v Ženevě, pátrací služebnu v Arolsenu ani skrze jiné archivní fondy nebylo možné pátrání vést k úspěšnému konci.
Přesto však přeji mnoho štěstí v dalším pátrání

Dotaz č.25 25.3.2013
Lucie Ch.

našla jsem na intrnetu vaše stránky, kde je také zmínka o zajetí na Asináře.
Snažím se dát s přáteli z Itálie a Německa dohromady nějaké informace pro stránky o Asináře. Můj pradědeček tam byl také během 1. sv. války zajatý.
Dělali jsme na to téma v Praze před několika lety i přednášku.

Pokud mi můžete doporučit zdroj, ze kterého jste čerpal, budu ráda.
Odpověď:
1)In Feindeshand, Die kriegsgefangenschaf im Weltkriege in Einzeldarstellungen, zusammengestellt und eingerichtet von Prof. Dr. Hans Wieland und Dr. Leopold Kern, Herausgegeben von der „Bundesvereinigung der ehemalige Oestereichischen Kriegsgefangenen“ in Wien, Band II, Kapitel 18.

Dotaz č.26 19.4.2013
Pavel T.

Už několik týdnů hledám v polštině a němčině nějaké informace o válečných zajatcích až jsem náhodou objevil Váš web. Nečekal jsem, že by o tom psal někdo česky v takovém rozsahu. Se zájmem jsem si přečetl Váš článek (počtem stránek možná spíše knihu) o válečných zajatcích v Německu za 1. sv. války a našel tam několik zajímavých věcí, které znám jen vzdáleně z vyprávění o svém pradědovi. Rád bych se Vás zeptal na několik otázek a třeba mé střípky nějak doplní Vaší rozsáhlou práci.

Moji předkové byli potomci evangelíků, co utekli později po Bílé hoře (1742) do Pruského Slezska (dnes území Polska) aby nemuseli vyznávat katolickou víru. Zakládali tam české kolonie a žili v nich mezi svými. Největší z nich byla město Zelow a ten za první války spadal pod Rusko. Můj praděda Pavel Taraba (*1887, národností Čech) musel narukovat v roce 1915 do carské armády, pro svoji vysokou postavu se dostal do stráže a vždy vyprávěl, jak hlídal Kremelskou zeď v Moskvě. Pak už jen vím, že se nějak dostal do zajetí a tím do Německa. O žádném zajateckém táboře si nikdo z jeho vyprávění nic nepamatuje ale o práci na statcích ve Východním Prusku ano. Vyskytoval se nejméně na 3 místech (mapa viz příloha). Statek Johannisberg (míst s tímto jménem je několik), tam prý byli lakomí, dostával jen polévku z řepy, nakonec prý utekli. Pak to bylo místo Baumgart a nakonec Charlottenthal. Později (muselo to být 1917) to prý bylo lepší, mohl si dokonce pozvat za sebou rodinu (manželku a syna) a měli i krávu a slepice. V roce 1918 se mu tam narodila dcera (v Baumgartu) a 1920 syn (v Charlottenthal). Díky tomu jsem vůbec zjistil, kde se nacházel. Nejpozději 1923 už byl zpátky v Polsku.

 

Bohužel mi není jasné, jak se dostal do zajetí (od hlídání z Kremlu), chápu že s tím mi asi nepomůžete, ale uvítal bych jakékoli bližší informace o tom umísťování zajatců na okolní farmy. Dříve jsem si myslel, že byl někde v Německu v zajetí, utekl a pracoval jako námezdní síla, pak jsem začal tušit, že práce na farmách vlastně souvisela se zajetím, na druhou stranu mi přijde, že měl docela velikou volnost a pokud mohl utéct na jiný statek, to by mu asi pod hlídáním z tábora neprošlo…

Z Vašeho článku:

…Od léta 1915 byli váleční zajatci nasazeni v zemědělství. V případě detašovaných pracovních komand přidělených na zemědělské práce byla žadatelem obvykle obec, která poté zajistila hromadné ubytování odkud zajatci denně docházeli k jednotlivým sedlákům. Pokud toto řešení nebylo možné byli zajatci ubytováni jednotlivě přímo u sedláků, kteří zároveň suplovali vojenskou stráž. Podmínky v těchto komandech byly velmi dobré. Zajatci dostávali dostatek stravy a bylo s nimi zacházeno relativně dobře. Museli však tvrdě pracovat od rána do soumraku…

 

Od jiného člověka z této české komunity v Zelově mám tento úryvek, zapsal ho ve své knize Jan Jelínek:

…Otec se sice vrátil ze zajetí, ale buď jsem se mu nevrhl do náruče, nebo ke mně již necítil žádnou lásku. Ze setkání jsme byli oba zklamaní. Celých šest posledních roků mě neviděl a žil ve stálém napětí jako voják a zajatec. Od paní, u které od roku 1915, kdy padl do zajetí, pracoval na statku, přivezl hrnek škvařeného sádla. To byla velká vzácnost. Jen o Velikonocích jsme snad měli kousek masa, nepamatuji si. Ale chléb ano. Byl upečený z mouky a brambor. Babička nám tehdy přinesla také pekáč koláče….

1) Je nějaká šance najít seznamy zajatců z carské armády? U Rusů asi těžko, těm na lidech nikdy nezáleželo ale co německá pečlivost…?
2) Neznáte nějakou literaturu k tomu umísťování zajatců na práce, zejména v tom Východním Prusku?

Aby toho nebylo málo tak syn tohoto mého pradědy, Jan Taraba, žijící také v Zelowě, byl za 2. sv. války nuceně nasazený a pracoval v Pillau, což je jen asi 20km přes záliv od míst kde byl za první války jeho otec a také on když za ním s manželkou přijeli. Tím že tam dříve můj děda chodil do školy a naučil se dobře německy si později zachránil život. Domluvil se s doktorem a ten mu napsal nemoc a mohl se vrátit domů. Vyprávění jsem z útržků zapsal takto:

V Pillau se údajně v druhé světové válce budoval přístav pro ponorky, nebo se to alespoň tak říkalo. Kopali velké jámy, které se následně zastřešili, zasypali pískem a osázeli již celkem vzrostlé stromky. Později, když už byl děda zpátky v Zelowě to tam Rusové rozstříleli, údajně tam zahynulo i spousta nuceně nasazených Čechů. Děda vyprávěl, jak během kopání nacházeli hroby z doby kamenné, tenkrát to nikoho nezajímalo. V hrobech byly uloženy také kamenné nástroje a děda si jednu kamennou sekerku odnesl domů. Oblast je jedním z nejbohatších nalezišť baltského jantaru, ten se při kopání písku také často nacházel a musel se odevzdávat. Dědovi se povedlo dva kousky odnést, když se zrovna mistr nedíval; přivezl si je sebou domů.

O Pillau se toho píše dost ve věci odsunu pruského obyvatelstva v 1945 ale prakticky nic o totálním nasazení pracovníků na výstavbě opevnění nebo toho přístavu pro ponorky.

3) Nemáte nějaké informace o totálně nasazených právě v Pillau?

Nedávno jsem objevil knihu k problematice totálního nasazení ve Východním Prusku, bohužel jen na internetu. Nemám šanci si ji prolistovat, zda se týká také Pillau. Neznáte ji náhodou?

Ostpreussen. Wspomnienia Polaków wywiezionych na roboty przymusowe do Prus Wschodnich w latach 1939-1945

Více zde: http://www.poczytaj.pl/176637

Dotaz č.28 28.5.2013
Libuše B.

Vážený pane, velice Vám děkuji za Vaši záslužnou činnost, které jste věnoval spustu svého volného času. Jsou to Vaše EVZI stránky. Snad Vás potěší, že jste jistě mnohým i mně, velmi pomohl při hledání dávných událostí, které se týkají osudů našich blízkých.
Moje rodina se díky Vaší obětavosti, skoro po sto letech, konečně dověděla, jaké asi byly poslední dny života člena rodiny, mého dědečka, Bedřicha Urbana, který byl zajat za 1. světové války v Rumunsku, 15.8.1916 u Bodzavan a poslán do zajateckého tábora Sipot. Následující zimu děda nepřežil. Nyní už víme, že v podmínkách, které v táboře panovaly, neměl žádnou šanci.
O to více nás mrzí, že nemáme z tohoto vzdáleného místa ani žádnou obrazovou dokumentaci o nějakém památníku, který by oběti připomínal. Vlastně nebýt Vás, tak nemáme ani ty informace. Mně se podařilo zjistit, že oběti tábora smrti Sipot, jejich tělesné ostatky, byly v letech 1929 - 1939 exhumovány a pohřbeny ve městě Iasi (Jassy), na dvoře kostela a kostnice Rediu. Obrazový dokument není k dispozici.
Vím, že obětí Velké války bylo mnoho a že tragický osud mého dědy nebyl ojedinělý, ale přece jenom je to velmi smutné. Branné povinnosti se nedalo normálně vyhnout. Doma zůstala žena a dvě malé děti, nejmladší dítě ani nestačil poznat. Umíral v krutých podmínkách, nejspíše na některou z infekčních nemocí. Co společnost na to ?.....Zapomněla !
Našel se jen velice obětavý jedinec, Vy, Vážený pane, který hledá a odkrývá dávné události. Díky Vám, pane !
Srdečně Vás zdravím, přeji moc a moc sil k Vaší činnosti !
Odpověď:
Ještě jednou děkuji za e-mail, který mě povzbudil v další činnosti.
V příloze zasílám několik fotografií z rumunského zajetí. Je tam i pohled na tábor v Sipotě. Fotografie pochází z knihy "In Feindes Hand" ,vydané krátce po zkončení první světové války organizací bývalých válečných zajatců. Naleznete zde i podklady pro citaci.
zasílám ještě jednu informaci. Předek pana Vladimíra Procházky, který se na mě rovněž obrátil s prosbou o informace, byl rovněž válečným zajatcem v táboře Sipote. Možná by vám mohl dát další informace.
Kontakt:vlada.prochazka@volny.cz
- Na jedné z fotografií je odkaz na historickou knihu vydanou v Německu, která je celá věnována táborům v Rumunsku během 1.s.v.. Možná, že se vám podaří ji v nějakém antikvariátu sehnat.

Dotaz č.29 29.5.2013
Pavlína Ď.

Dobrý den, obracím se na Vás znovu asi po půl roce a moc děkuji za Vaše odkazy na Výbor Mezinárodního červeného kříže v Ženevě. Podařilo se mi navázat kontakt, chtěli podání žádosti oficiálním on-line formulářem, což jsem učinila a poslala. Dlouho se neozývali a pak přišla poštou velká zásilka s informacemi, které si Vám dovoluji poslat v příloze a kopie dvou "zachytávacíh" karet, kde jsme mohli vidět i jeho písmo a podpis....bylo to dojemné. Z informací z ICRC víme datum zajetí, hodnost, jednotka či kam ho přemísťovali, o Hynčicích však zmínka není /1945/ ani co se dělo potom. Možná, že na konci války již záznamy nebyly prováděny, každý měl jiné starosti a těšil se domů.
Na základě těchto informací jsem ale navštívila znovu Vaše stránky a objevila fotografie: Váleční zajatci v německých rukou 1939-1945 - ze Stalag VIIIB, o kterém je zmínka v protokolu ICRC. Chci se zeptat, zda je možné, že Vaše fotografie je onen STALAG VIIIB, kde mohl působit v zajetí náš Paul Tourel? Nebo existovalo více Stalag VIIIB v různých městech? Nechápu to. Co vlastně znamenal pojem Stalag. Označení zajateckého tábora? Omlouvám se za neznalost.Děkuji za odpověď.
Jinak moje pátrání pokračuje dále i na Pátrací službě Českého červeného kříže, v archivu jeho posledního známého bydliště z roku 1950 a další. Je ale velmi obtížné něco zjistit. Například teď hledám tzv. Francouzský reptriační úřad, který sídli v Praze v roce 1946 a na který se moje rodina v roce 1946 obrátila v záležitosti Paula T. Tyto úřady ale působily na našem území jen nějakou dobu, snad měly mapovat cizince po válce...nikdo neví co to byl vlastně za úřad. Zde bych mohla navázat další nitku svého pátraní. Pro zajímavost - Vy byste nevěděl něco o Repatriačních úřadech? Neměli se zde všichni cizinci /zajatci/ povinnost nějak hlásit?
Děkuji ještě jednou za Váš čas.
Pokud byste něco zajímavého objevil z informací zaslaných z ICRC - viz příloha, prosím, napiště. Děkuji moc.
Odpověď :
Označování zajateckých táborů:
Stalag- Stammlager, tedy zajatecký tábor pro zajaté mužstvo (poddůstojnici, vojíni). Následovná římska číslice označuje vojensky okruh (Wehrkreis). VIII vojenský okruh zahrnoval Horni a Dolni Slezsko, Těšínské Slezsko a část Sudetské župy od Opavy až po Vrchlabí. Označeni B referuje o jednom konkrétním táboře, který se nacházel v Lamsdorfu ( dnešní Lambinowice Polsko).
Tedy Stalag VIIIB je tabor v Lamsdorfu. Doporučuji obrati se na Muzeum Jencow Wojenych v Opoli (CMJW Lambinowice). Zde mají tisíce dokumentu týkajících se zajateckého tábora v Lambinovicich a mají také četné fotografické dokumenty, mimo jine i francouzských zajatců. Fotografie, které vidíte v Encyklopedii jsou požízeny v tvz britském táboře. Umístěni zde však byli, v oddělené části, i zajatci jiných západních národností, tedy i Francouzi.
Stalag VIIID se nacházel v Těšíně. Ve své sbírce mam fotografii vstupní brány. Pokud budete chtít mohu vám zaslat v digitální podobě.
Nutno vést v patrnosti, že to že byl válečný zajatec registrován v danem táboře, neznamená, že se v tomto táboře skutečně nacházel. Pravděpodobně tento zajatec strávil většinu casu na pracovním komandu, podčiněném tomuto táboru. Seznam pracovních komand ve vojenském okruhu VIII najdete rovněž v mé Encyklopedii.

Repatriační úřady byly zakládány spojeneckými mocnostmi. Repatrianti byli koncentrováni v repatriačních táborech (v Čechach byly tyto tábory v Plzni, Karlových Varech, Praze a na dalších místech. Další informace tohoto druhu může podat, opět na základě dotazníku, Internationale suchdienst Bad Arolsen, jejichž fondy jsou založeny na záznamech z repatriačních táboru.
Dále doporučuji kapitolu z mé Encylopedie „Zajatecké tábory pro spojenecké zajatce v Německu 1939-45. Tato kapitola je vesměs založena na dokumentech vztahujících se k vojenskému okruhu VIII.
To, že Hynčice (Heizendorf) nebyly zmíněny na seznamu z Mezinárodní komise ČK je možno odůvodnit tím, že tato instituce nevedla záznamy o pracovních komandech, na která byli jednotliví zajatci přiděleni.
V obci se během války nacházelo komando polské a britské. Je zcela pravděpodobné, že zde bylo i komando francouzské.
Zažádal jsem o bližší informace v archivu CMJW. Jistě mě vyjdou vstříct.
Shodou okolností pomáhám nyní vnukovi jednoho francouzského válečného zajatce nasazeného během války na Chomutovsku s pátráním po osudu jeho dědečka.

Obdržel jsem od něj jednu adresu, která by vám mohla být ku prospěchu při dalším pátrání.

Bureau des Archives des Victimes des Conflits Contemporains
Boite Postale 552
14037 CAEN CEDEX
France

Dotaz č.30 29.5.2013
Pavlína Ď.

Dobrý den ještě jednou, posílám Vám tři nově získané kontakty, které mi poskytla paní z Ministerstva vnitra ČR - archivní a spisová služba a kde také posílám žádosti o pátrání. Děkuji za Váš kontakt od vnuka, který také hledá, i tam posílám žádost. Vše až dnes, nechávala jsem dělat překlad, trošku to trvalo.
Pokud by někomu pomohlo, viz níže k dispozici. Zdravím Pavlína Ďuricová.
1.
International Tracing Service
Grosse Allee 5-9
34454 Bad Arolsen
GERMANY
email@its-arolsen.org
www.its-arolsen.org


2.
Service interministériel des Archives de France (SIAF)
56 rue des Francs-Bourgeois
75141 Paris Cedex 03
FRANCE
herve.delmare@culture.gouv.fr
www.archivesdefrance.culture.gouv.fr



3.
Archives Nationales
59 rue Guynemer
93383 Pierrefitte-sur-Seine Cedex
FRANCE
pascal.dal-pont@culture.gouv.fr
www.archivesnationales.culture.gouv.fr/anparis/


Dotaz č.30 12.6.2013
Jarda Č.

Měl bych dotaz kde bych mohl sehnat podrobnější informace o káznici Untermassfeld. Byl tam uvězněný muj děda
Odpověď :
Během mého pátrání po českých archivech (Ústřední vojenský a Národní) jsem žádné informace o této káznici nenašel.
Posílám odkaz na německé stránky o káznici
http://www.thueringen.de/th4/justizvollzug/untermassfeld/wir/geschichte/chronik/
Doporučuji obrátit se přímo na justiční zařízení s dotazem v jakém Thuringenském archivu se nyní spisový materiál z tohoto zařízení nachází. Jako rodinnému příslušníku by vám základní informace měli poslat zadarmo. Otázka však je jestli dokumenty nebyly zničeny na konci války.

Dotaz č.31 15.6.2013
Florian R.

My name is Florian Roulies, I'm French and I'm 27 yo. My grand father Marcel Roulies was a prisoner of war at Stalag XIII B from 1940 to 1945. I know that during this period he used to work in Czech Republic.
I am looking for informations about his story.
In an old box, I found few pictures with some notes at their back. On one of them was written "In front of the Kos. 3768, Horosedl (or Deslaven) ?". The picture shows 12 men in front of what seems to be a camp or a basement.

On an other picture was written "Liebotitz, may 1945". It shows men working in a farm.
So I think that my grand father used to work in Horosedl, Deslawen and Liebotitz. And maybe his AK was the AK.3768.
Have you any information about AK 3768 ? Do you know anything about prisonners of war working in Liebotitz, Horoedl and Deslawen ?
Odpověď :
Liebotitz in Czech language Libědice is willage not faar from cithy of Kadaň.
There are some informations about French POW working party K.A.K 3729. They were guarded bei LS. Batalion Number 804. There were 29 POW. The POW camp wos situated in bilding number 24.
They stayed till may 1945. In May they wer lift up bei army lory und taken to cithy of Chomutov where was displaced person camp. Most probably your grandfather wos betwen them.

Horosedl in Czech language Hořesedly is willage not far from cithy of Podbořarny. The POW´s wer living in old pub in house number 115 and in house number 36.
There were POW from France and Belgium. They wer working in the willage bei farmers.

Both bildings Libochovice 24 and Hořesedly 115 are stil existing and you can seen them on Google maps.
POW Libědice
http://maps.google.cz/maps?bav=on.2,or.r_qf.&bvm=bv.48340889,d.bGE&biw=800&bih=477&wrapid=tlif137224155138410&q=Lib%C4%9Bdice+24&um=1&ie=UTF-8&hq=&hnear=0x470a13e6c3d023d1:0x267ecda7c9a2f8f5,Lib%C4%9Bdice+24,+438+01+Lib%C4%9Bdice&gl=cz&sa=X&ei=kr7KUcyCJrGM4gThm4CwAQ&ved=0CCwQ8gEwAA

POW Hořesedly
http://maps.google.cz/maps?bav=on.2,or.r_qf.&bvm=bv.48340889,d.bGE&biw=800&bih=477&wrapid=tlif137224155138410&q=Lib%C4%9Bdice+24&um=1&ie=UTF-8&hq=&hnear=0x470a13e6c3d023d1:0x267ecda7c9a2f8f5,Lib%C4%9Bdice+24,+438+01+Lib%C4%9Bdice&gl=cz&sa=X&ei=kr7KUcyCJrGM4gThm4CwAQ&ved=0CCwQ8gEwAA

Bilding in Hořesedly 35 is not existing any more.

I would also recomend get in thought with "International such dienst Bad Arolsen" (Reserch center in german cithy of Bad Arolsen. Theyer archive is based on records from displaced person camps.

Dotaz č.32 16.6.2013
Vojtěch J.

Dobrý den, nasiel som vasu stranku o zajateckých taboroch.Pátram po mojom pradedovi ktorý padol do ruskeho zajatia 16.2.1915 .Bol príslušníkom 67.pešieho pluku Prešov. Z máp som vyčítal že v tej dobe sa pluk nachadzal na bojovej Linii Bardejov-Uzsok , konkretne okolo obce Wolosate.Odvety sa po nom zlahla zem a po vojne bol prehlásený za mrtveho.V kmenovom liste je jasne napísane že padol do zajatia a že bol poddostojnícky sluha.Chcem sa spýtat existuju niekde v Rusku nejake archívy alebo záznamy o zajatcoch kde by sa dalo zistit čo sa mu vlastne stalo, viem že Rusko je velka zem a v tej dobe zajatci umierali od vyčerpania ,hladu a chorob, ale človek nikdy nevie možno by sa niečo podarilo najst.Za odpoved a radu vopred dakujem.S pozdravom Jánoš Vojtech
Odpověď :
Problematika spadala pod carské ministerstvo války, oddělení pro válečné zajatce (oddiel Vojenopljennych) se sídlem v St. Peterburgu. Domnívám se, že pokud dokumenty přežily revoluci, budou uloženy v Moskvě. Očekával bych však spíše torzo daného fondu.
Dotaz č.33 17.6.2013
Tomáš T.

předem Vam musim vyseknout poklonu za Vami spravovane stranky o zajateckých taborech,
uchvatna práce!!
Nyní k memu dotazu: nevite prosim nahodou, kde byli dislokovani nemecti valecni zajatci
po druhé svetove valce na severu Italie? Podobne tabory, jako v CR po skonceni války...

Odpověď :
Obávám se. že vám příliš nepomohu. Vím, že v Itálii vzniklo několik tranzitních táborů pro válečné zajatce pod správou Britů a Američanů. Tyto však byly spíše na jihu a ve středozemí Itálie. O případných zajateckých táborech na severu jsem zatím nic neslyšel. To však nevylučuje, že se tam nacházely zajatecké pracovní čety. Obvykle byly ubytovány v opuštěných zajateckých táborech, ve vojenských stanech. Obvykle tito zajatci pracovali pro vojenskou posádku nebo na strategicky důležitých stavbách, železnice, silnice...
Dotaz č.34 26.6.2013
Ladislav F.

přes portál valka.cz jsem se dostal na vaše stránky Encyklopedie válečného
zajetí.
Bohužel nedaří se mi dostat na další informace a podrobnosti.

Můj děda bojoval v I.světové válce na italské frontě (na Soči a v Tyrolích)
a po skončení války byl internován v zajateckém táboře Avezzano asi do
poloviny roku 1919. Mám originál jeho deníku z tohoto zajetí (od listopadu
1918, končí pro nedostatek papíru v březnu 1919).
Nevím, kde se potom děda toulal, domů se vrátil přes Maďarsko asi až v roce
1920.
Máte nějaké další informace o tomto zajateckém táboře a dalších osudech
zajatých?

Dotaz č.35  29.11.2013

Jan P.

velmi mne zaujaly Vaše stránky, jenž pročítám se zaujetím a děkuji za ně. Odvátíte dobrou práci.

Dovolil bych si Vás poprosit o případné informace ohledně válečného zajateckého tábora, snad někde, v Praze - Tróji. Můj praděd, Anton Popelek z Hatí, r. 1907 údajně tvrdil, že zde byl snad někdy mezi lety 1947-8 krutě vyslýchán a internován po svém návratu ze zajetí sovětského. Zajat byl na konci války u Vratislavi a poslán na práce, výstavbu vodní přehrady, do oblasti Karaganda v dnešním Kazachstánu. Bylo by možné dohledat i tento tábor? 

Za jakoukoli informaci děkuji a zároveň Vás prosím o případné sdělení čísla Vašeho bankovního účtu, kam bych mohl zaslat dárcovský dar na podporu Vaší činnosti.

 

Odpověď:

Dobrý den,

jsem potěšen vaším zájmem.

Zajatecký tábor GUPVI NKVD č.99 Karaganda Караганда. Byl hlavní zásobárnou pracovních sil pro oblast Kazašské SSR. Pod jeho správou bylo několik pobočných táborů. Velitel tábora byl plukovník Sorokin. V kmenovém táboře bylo umístěno okolo 5000mužů. Zajatci byli nasazeni v Spasské továrně. Přímo v Karakandě se nacházely pobočné tábory 99/1 a 99/19.

Další informace o táboře v Karagandě možno najít ve fondech , ФОНДЫ ЦЕНТРАЛЬНЫХ, ФРОНТОВЫХ И ТЫЛОВЫХ УЧРЕЖДЕНИЙ ГУПВИ НКВД-МВД СССР, Российский государственный военный архив (РГВА), http://guides.rusarchives.ru/browse/guidebook.html?bid=123&sid=173787

 

Po té, co Čeští repatrianti překročili hranice ČSR, byli obvykle ihned zadrženi a umístěni do nejbližšího zajateckého či internačního tábora. Na území Velké Prahy se nacházely desítky internačních táborů. Do roku 1946 však tento počet značně klesl. Přesnější informace o internačním táboře v Tróji nemám. Věřím však, že v archivu města Prahy či v archivu Ministerstva vnitra by se jistě o tomto táboře dalo něco dohledat.

Velmi vám děkuji nabídku finančního příspěvku na pokrytí režijních nákladů. Tuto činnost však provádím ve volných chvílích a pro dobrý pocit. Odměnou je pro mě proto dobrý pocit z toho, že vám mohu dát konkrétní informace.

S přáním pěkného dne

Lubomír Chobot